na Blog.cz

Všichni ze Super Juniorů byly nasáčkovaní v našem 11 podlaží na "velkou snídani." Já seděl v čele stolu s hlavou svěšenou dole , ofina padající do mých očí , ale i tak sem viděl nějaké kousky mého jídla na talíři. Hlavou se mi nesla noc , kde se Donghae dozvěděl pravdu o svém otci. Díky tomu jsem se musel více zaobírat tím , aby nikdo neviděl mé zarudlé oči. Leeteuk v ten večer zůstal s Donghaem , zatímco já zbaběle odešel. Nemohl jsem se ani plně soustředit na mé myšlenky , jelikož každou chvíli okolo mě někdo ze členů prošel do kuchyně a z ní. Bavili se o něčem , já ale vůbec netušil o čem.

" A tady jsme vyhráli jako artisti roku 2007" Díval jsem se na každé fotky ve velkém fotoalbu , které bylo přede mnou s dychtivostí. Je to neuvěřitelné , jaký čas jsem už strávil očividně příjemně na tomto světě , ale nic si z toho nepamatuju.

KONEČNĚ LORDE !!! :D

Užij si :P

Seděli jsme spolu na gauči v potemnělé místnosti. Užívali jsme si svou přítomnost. Hae měl svou hlavu položenou na mé hrudi. Své oči měl namířené na obrazovku televize , kde právě hrál Titanic. Já mu lehce hladil vlasy a pravou rukou jsem držel tu jeho.

" Jak mohli vydržet na té přídi , když pluli proti silnému větru ?" Pousmál jsem se nad jeho poznámkou.

" Protože je drží jejich pouto." Donghae si plně lehl , hlava v mém klíně a jeho oči byly namířeny na ty moje.

" Chceš říct , že když jsou dva spolu , dokáží překonat i tu nejsilnější věc , proti které čelí ? Byť je to zákon přírodního úkazu ?" Přikývnul jsem.

" To je nesmysl Hyukie~."

"A nejsme náhodou my dva úkazem ?" opět jsem se pousmál.

Jeho roztomilá reakce. Zamyšlený pohled po celém jeho obličeji mu dodával tak andělský nádech , že jsem nemohl odolat. Naklonil jsem se a moje ústa směřovala k jeho. Konečně jsme je spojili v jedny a já cítil , jakoby existoval jen ráj se zářícím sluncem. Ale i přes to naše pozice nebyla tou nejpohodlnější.

Hae si tedy sedl a se svůdným pohledem se opět vrhl na mé rty. Jeho ruce se snažili objevit každou mou křivku , co mám na svém těle. Lehce jsem vzdychl do polibku , protože nahmatal mé citlivé místo. Cítil jsem jak se pousmál. Poté , co jsme se odtáhli díky nedostatku kyslíku , vzal jsem oboje jeho ruce do těch svých a jemně jsem políbil hřbet každé z nich.

Díval se na mně s takovou něhou , že jsem se v těch očí ztratil a opět měl nutkání ho políbit. On se však jednou rukou vymkl z mého sevření a dal mi ukazováček na ústa.

" Asi máš pravdu." Řekl s úsměvem na tváři.

{original size here: link}

Velice dlouhá jednorázovka , kterou jsem nakonec dala na části ( kekekeke ).

V pozadí zní slova ze vzácné písničky Time spending walking through memories by Nell.

- Donghae po bouračce ztratí svou paměť a Eunhyuk je schopný udělat vše proto , aby Donghaemu pomohl posbírat všechny své vzpomínky zpátky.

Další kapitola ... převážně Heechul xDD

"Oi Donghae-sshi , EunHyuk-sshi , vzbuďte se." Oba dva sebou lehce trhli při náhlém narušení spánku. "Mwoiááá~~!" řekl ochraptělým hlasem Donghae a přitulil se blíže k EunHyukovu vypracovanému tělu.

"Lee Donghae nechtěj , abych použil tajnou techniku !" S očima dokořán se konečně fishy a monkey podívali na jejich buditele. " Leeteuk-hyung!" oba řekla zaráz s překvapením v hlase. " Co tu děláš ?" zeptal se lehce rozpačitě Hyukie. " Co myslíš , budím vás dva , aby jste nezaspali , i když v tento moment …." Podíval se na své hodinky , co měl nasazené na ruce , "…už je trochu pozdě."

Ještě ani pořádně nevím , co z této povídky vyleze , nějaké body mám určené , ale totálně nevím to ostatní .... xDD

No , snad vás na to naladí aspoň tato rátká ukázka :)

Příjemné čtení

Jindy velmi veselí pokoj s mnoha vzpomínkami, nyní bod depresí a temných myšlenek. Nebýt nebe se zářícím sluncem , jehož paprsky pronikají do každého kouta místnosti , nabízel by správnou atmosféru pro bolavé srdce.

Tehéé .... v této kapitole , náznak EunHae couple ! ( 4ever kekeke ) ^^ , snad se vám bude líbí tato kapitola :) A zítra pokud se mi bude chtít , udělám nějakou signaturu této povídce , aby nebyla tak samotná chudina :)

"Ale …. Je to trochu překvapení od Heechula." Snažil se trochu uvolnit napětí Kyuhyun. Pár ze členů se na něj obrátilo tázavým pohledem. "Chci říct … za ty roky jsem ho snad nikdy neviděl takto se starat o členy." "Asi má prostě nutkání převzít Teukovo místo , když je druhý nejstarší." Odpověděl chmurně Donghae v náručí Eunhyuka , který si sem tam otřel slzu, která mu spadla. " I tak mi to přijde div…"

Druhá kapitola .... chudák Leeteuk :(

Utíkal ohraničeným územím. Všude okolo bylo prázdno , žádné lidstvo nic. Město , celá Seoul , bylo pod ohněm. Všude dýmy , požáry a co Leeteuka vyděsilo - krev a mrtvá těla. Hlas se mu chvěl , jak s očima dokořán sledoval to krveprolití. "V…Válka?"

Ahoj ! Dneska bylo trošičku více úprav a s něma Vám přidávám i první kapitolu KangTeuk podívky ....

Nenechte se zmást , ze začátku toho nic ještě nebude ... vyčkejte si až zhruba na další kapitoly ? xD

Pěkné čtění ^^

"Leeteuk-hyung .... Oi Leeteuk-hyung .... snaž se vnímat." EunHyuk , Teukův věrný dongsaeng se snažil šeptem vydrat svého leadra z jeho myšlenek . Přece jen byli na jednání , kde se řešily jejich aktivity na nadcházející měsíc , který začínal o tři dny později. Leeteuk věnoval Hyukovi letmí úsměv , který byl náhradou za slovo "Děkuji".